čtvrtek 23. října 2014

O komunismu

Komunismus bývá kritizován kvůli řadě věcí. Ale téměř vždy se jedná o kritiku komunistické strany, ne o myšlenku jako takovou. Komunistická strana způsobila mnoho hrozného a zapříčinila ekonomický i morální úpadek našeho státu. Je smutné, byť částečně pochopitelné, že tato strana stále poměrně úspěšně působí v naší politice. Já bych se však chtěl zaměřit právě na tu opomínanou ideologii strany.



Oproti komunistické straně nemůžeme komunistickou filosofii jednoduše označit za "zlo". Je prostě jenom ve většině myšlenek chybná, nebezpečná a neaplikovatelná na dnešní dobu. Dalo by se oponovat, že třeba v Číně komunismus úspěšně funguje. To však není pravda. Velice stručně by se dalo říct, že cílem komunismu je odstranění soukromého vlastnictví, vytvoření beztřídní společnosti, zrušení rozdílu mezi městem a venkovem a nahrazení rodiny společností. Ani jedno z toho pro Čínu neplatí. V Číně je prostě kapitalismus s vládou jedné strany, kde jsou naopak hluboké rozdíly mezi buržoazií a proletariátem.

Postavení dělníka dnes a dříve
Hlavní rozdíl, proč myšlenky komunismu dnes neplatí, je rozdílná situace v postavení pracující třídy. V Marxově době bylo 90% manuálně pracujících, Marx sám předpokládá, že pracují za mzdu postačující pouze k přežití. Navíc soudí, že pracující nepotřebují žádné zvláštní vzdělání a jsou lehce nahraditelní. Dnes je počet "proletářů" řádově nižší. Kromě nich a "buržoazie" je zde početná střední třída, o které Marx předpokládal, že rychle zanikne. Navíc i ti nejhůře placení dělníci nějaké vzdělání potřebují, musí se účastnit školení atd., mají zajištěné sociální jistoty a mají odbory. Kvalita zaměstnanců je dnes klíčová. Vzpoura proletářů proti buržuům by tedy dnes ani vzdáleně neměla to masové měřítko co dříve.

Postavení kapitalisty dnes a dříve
Jiné je i postavení buržoazie. Současní kapitalisté oproti těm minulým musí daleko víc myslet na spokojenost svých zaměstnanců. A je v průměru mnohem menší rozdíl v sociálním postavení kapitalisty a dělníka. Můžeme si vzít příklad třeba ze Slaného, kde předseda místní KSČM vlastní firmu. Je tedy buržujem a formálně podle Marxova Kapitálu vykořisťuje svoje zaměstnance - protože zaměstnanci vytvářejí nadhodnotu, která nemá za účel uživit je, ale kapitalistu. Zároveň je ale komunistou a snaží se sám sebe svrhnout. Nicméně nemyslím si, že by mu zaměstnanci vykořisťování vyčítali, protože bez něj by firma nefungovala. A mezi ním a jeho zaměstnanci není propastný sociální rozdíl.
Ten rozdíl nastává spíše u skutečně velkých firem, jejichž majitelé, akcionáři a management jsou nesrovnatelně bohatší než řadoví zaměstnanci. Tam skutečně vzniká pocit nespravedlnosti a křivdy. Nicméně zaměstnanci velkých firem jsou obvykle placeni lépe než u firem malých a uvědomují si, že bez nehorázných platů vedení by firma nefungovala tak dobře.

Vztah k práci
Jiný je dnes i vztah k práci. Sociální systém, který u nás funguje, bohužel způsobil, že nezaměstnaní lidé často chtějí spíše než práci jen sociální dávky. Dříve byla práce jediným prostředkem k získání peněz, dnes jsou dávky prostředkem mnohem pohodlnějším.
Dobrým krokem bylo, když byly dávky podmíněny veřejnými pracemi. Bohužel socialisté tento systém zrušili.

Zrušení rodiny
Komunisté se sice snažili o zrušení rodiny, ale naštěstí se nedostali moc daleko. U nás stojí jen několik koldomů, které byly prvním krokem pro oddělení dětí od rodin a věnování péče o ně do rukou komunity. Ta vize sní skutečně hrozivě dystopicky a doufejme, že k podobným pokusům nebude už nikdy docházet.

Zrušení států
Marxisté touží i po odstranění hranic mezi státy. Komunismus má být nadnárodním hnutím, které by vytvořilo jeden superstát. Naštěstí už Lenin si uvědomil, že je to nemožné a dá se předpokládat, že současní komunisté už také nebudou o nic podobného usilovat.

Svoboda
Hlavním negativem komunismu je ztráta svobody. Nemožnost svobodně mluvit, svobodně nabývat majetek, svobodně cestovat, svobodně volit. Prostě svobodně žít. Je pravda, že komunismus neříká, že by zamezil všem těmto projevům svobody. Mluví akorát o ztrátě svobody ve vztahu k majetku a práci. Ale z toho vyplývá i zrušení svobod ostatních. Jistě, chudého dělníka svoboda nezajímá. Ale "chudoba" je dnes jiným pojmem než dříve, aspoň v našich končinách. Pokud člověk skutečně nebojuje o přežití a nehrozí mu hlad, je pro něj svoboda zásadní. Protože jenom svobodný člověk je člověkem.

Jak jsem již uvedl, považuji komunistickou ideologii především za mylnou, ale také za překonanou a neaktuální. Věřím, že většina voličů komunistické strany skutečně nechce, aby u nás zavládl komunismus se vším všudy a stranu volí jako protest. Doufejme, že se nemýlím.




pondělí 6. října 2014

Proč ANO ne?

V poslední době jsem byl několikrát otázán, proč tak brojíme proti ANO. Proč zrovna ANO?

Trochu mi ta otázka připomnělo Čapkův článek „proč nejsem komunistou“ z roku 1925. Čapek odpovídá: „protože mám rád člověka, protože mám větší úctu a lásku k dílu než k jakékoliv moci“. A to je i trochu můj případ. Filosofie ANO není o idejích, o humanismu, o hledání lepšího uspořádání společnosti. Filosofie ANO je o kritice, je útočná, je populistická. Její základní myšlenkou je kritika současného systému. Řešením je tvrdost, nastolení „podnikatelského řízení“ státu. Snaží se tvrdit, že chyba je v politicích a snaží se odstranit politiky sebou samými – tedy novými „nepolitiky“.

Jistě, spousta politiků je špatných, zkorumpovaných. Dělají spoustu chyb. Je třeba bojovat proti korupci, bojovat za transparentnost, snažit se řídit stát efektivně. Ale demokratickou cestou, ne autokraticky. Podnikatelské řízení může znít lákavě, ale stát není firma. Občané nejsou zaměstnanci, kteří musí dělat, co jim vedení řekne. V Agrofertu je možné podat výpověď, ale v České republice ne. Je pravdou, že autoritářský režim je ze začátku obvykle úspěšný. Stabilizuje zemi, zajistí její větší prosperitu a to velice rychle. Ale z hlediska delšího časového období znamená omezení svobody a vládní monopol.

Nechci tím říct, že by Babiš dokázal zavést v Čechách diktaturu podobnou jako třeba v Bělorusku. Ale mohl by nás k ní přiblížit. Jako oligarcha a v podstatě nejmocnější politik má velkou moc. A moc korumpuje tím více, čím větší moc člověk má. Úkolem demokracie je pak omezovat moc jednotlivce.


Teď se blíží komunální volby a dalo by se namítnout, že celostátní situaci a politiku nejde promítat do úrovně města a ve Slaném výše uvedený text neplatí. Ale ve Slaném je situace analogická jako ve státě. ANO zde má kvůli kauze parkovacího domu velice silnou pozici a stane se pravděpodobně vítězem voleb. Ano, přiznávám, že pokud by mělo jen malé šance, tak nemám vůbec potřebu se proti němu vyhraňovat.

Pokud vyhraje volby, slibuje zde to samé, co na státní úrovni. Jejich program je jistě líbivý a řadu lidí osloví. Ale opět postrádají lidský faktor. Je třeba jednat rázně, ale přesto lidsky. A už jen soustavná kritika parkovacího domu a neustálý tlak na současné vedení města ukázal, jak tvrdě umějí lidé z ANO jednat. Pevně doufám, že kritika byla motivována touhou něco změnit a ne touhou se zviditelnit, ale to musím nechat na jejich svědomí. A je třeba si uvědomit, že situace kolem parkovacího domu nestála jenom peníze, ale částečně i jeden významný lidský život.

Mrzí mě na tom, že se ANO ve Slaném zformovalo kolem největších kritiků parkovacího domu a zároveň největšího příznivce a propagátora parkovacího domu. Tomu stačilo jen otočit a plamennou podporu projektu změnit na plamennou kritiku. Takže paradoxně třeba já, který jsme v době schvalování stavby tahal kačera (obrazně řečeno) a dům kritizoval jak se jen dalo (viz můj facebook z té doby), jsem teď nucen stát spíše na straně obhájců (protože byl schválen radou, kde byli i členové naší koalice – včetně výše zmíněného).

Nechci tím kritizovat ty, kteří volí ANO. Ani většinu členů této strany. Je zde řada lidí, kteří jsou mi sympatičtí a věřím, že všichni chceme to stejné – lepší a funkčnější stát a město. Měli bychom se ale zamyslet, jakými prostředky toho chceme dosáhnout a jakou moc tím dáváme do rukou jednoho muže v zemi.

sobota 13. září 2014

Čecháčkovství a Evropa

Před několika dny kritizoval Miroslav Kalousek vládu za její přístup k EU a řekl, že „vnímáme Evropskou unii jako bankomat“, ze kterého chceme brát, ale ne se podílet na jeho údržbě. A úplně mi promluvil z duše. Je to totiž bohužel smutná pravda. Máme v sobě hluboko zakořeněné to čecháčkovství, které chce jenom výhody, ale bez nevýhod. Kalousek ještě řekl, že „děláme politiku malých nedůvěryhodných vychcánků.“ To je přesně ono.

Brát peníze z evropských dotací, to je jediné, co nás zajímá. A běda když někde o dotace přijdeme. Ale jakkoliv přispět ke společné evropské politice, ať finančně, nebo diplomaticky, je zakázané. A krásně se v tom přístupu shodují pan prezident s vládou. A bohužel s velkou částí obyvatel. Jakmile má EU nějaký problém, tak je to její problém.



Není to úplně naše vina, náš přístup je daný historickými zkušenostmi. Téměř celé dějiny jsme byli násilím připojeni k nějaké větší „říši“ a vždy jsme ji považovali za zlo, které nás utlačuje. Ať to již byla Svatá říše římská, Rakousko, Třetí říše či blok zemí pod nadvládou Sovětského svazu. A skutečně to v mnoha případech bylo zlo, byli jsme utlačováni. Ale EU nás neutlačuje. Neovládla nás vojensky, ani hospodářsky, naopak jsme do ní dobrovolně vstoupili.

Podobný vztah jako k EU máme i třeba k NATO. A dobře je to vidět teď u Ukrajinské krize. Podle mínění vlády, prezidenta, ale i značné části občanů se nás problémy Ukrajiny netýkají. K sankcím se nepřipojíme, protože z toho nic nebudeme mít, nedej bože kdybychom se měli angažovat vojensky.

To už je mi mnohem sympatičtější přístup Svobodných, kteří chtějí z EU vystoupit. Nesouhlasím s tím, ale je to čisté a důstojné řešení. Když v Evropě nechceme být, tak odejděme, ale bez toho abychom se k ní chovali jako nezaměstnaný k poskytovateli sociálních dávek.

Pokud ale tvrdíme, že v EU zůstat chceme, tak se tak chovejme. V tom případě bychom si měli uvědomit, že nejsme jenom Češi, ale i Evropané. A měli bychom se podílet na její politice a diplomacii a ne si hrát na to, že Rusko a Čína jsou naši kamarádi stejně jako EU. Nejsou a nebudou.

pondělí 25. listopadu 2013

Parkovací dům

Největším tématem ve Slaném už nějakou dobu je (a ještě asi dlouho bude) parkovací dům. Nechci zde parkovací dům obhajovat, sám jsem byl proti němu a mnohokrát ho kritizoval než se začal stavět i během stavby. Ale ta vlna kritiky, která funguje teď, mi přijde skutečně přehnaná. Zvlášť když teď už na tom nezáleží, dům stojí a nic moc s tím neuděláme.



Účel stavby
Samotná myšlenka postavit parkovací dům byla (minimálně z dnešního pohledu) chybná. Slaný prostě není tak velké, není zde taková nouze o parkovací místa a ta přidaná hodnota oproti normálnímu parkovišti absolutně nevyváží náklady. Na druhou stranu plán parkovací dům postavit vznikl v době hospodářského růstu, nikdo netušil, že ekonomika státu i města půjde tak razantně dolů. A když už je nějaká věc v běhu, tak částečně chápu, že se jí pan starosta a ostatní nechtěli vzdát. I když zastavit to šlo. Každopádně rozhodnutí se ukázalo jako chybné a v politické rovině se tato skutečnost určitě projeví.

Architektura
Mně se obecně líbí, že je konečně ve Slaném nějaká moderní stavba. Budu v tom určitě v menšině, protože Slaňáci jsou neuvěřitelně konzervativní (ještě víc než obyvatelé Prahy) a raději by zde měli nějakou kopii domu z 19. století (viz odporná polystyrenová stavba naproti Baťovi, která se tváří být postavena před 200 lety). Nicméně samotné provedení úplně šťastné není. Hlavně mi vadí mezera mezi tímto domem a zvláštní školou. Parkovací dům měl být opticky propojen se stávající zástavbou, ne stát jako solitér. No co už s tím...

Právní stránka
Momentálně se zkoumá, zda smlouva se stavební firmou Koma je vůbec platná, protože byla neoprávněně podepsána. To je možné a určitě má význam tuto stránku řešit. Na druhou stranu firma skutečně dům postavila, postavila ho v dobré víře že smlouva platná je (měla podpis starosty) a těžko teď vrátí všechny peníze (respektive nebude vyžadovat, protože stavba se teprve začíná platit). Tím že pracuji ve stavební firmě tak si umím představit, jak těžké to pro ně musí být - postavit velkou stavbu, nemít žádnou zálohu a pak ani nemít jistotu, že dostanu peníze. Předpokládám, že kdyby peníze nedostali, tak by to pro Komu byla asi likvidační. Nejde tedy vyloučit co říká opozice, že firma uplatila určité lidi na radnici, v tom případě není co řešit a měla by zasáhnout policie.

Největší problém
Dům je kritizován jednak kvůli ceně a pak kvůli tomu, že firma zvýšila čas výjezdu aut oproti smlouvě. Zvýšení času skutečně problém je z právního hlediska, protože tím firma porušila podmínky soutěže. Nicméně v realitě to opravdu není problém, protože v domě nikdo neparkuje. Největší problém je skutečně v tom, že dům je prázdný a nevydělá si ani na provoz. Kdo za to může? Pochopitelně starosta a ti, co dům schválili. Ale největším viníkem jsou podle mě kritici. Negativní kampaň proti parkovacímu domu je pochopitelná, ale povedla se tak dokonale, že od parkování v něm výborně odrazuje. Těžko se mohu divit, že tuto kampaň provádí opozice, je to pro ně zcela logická politická zbraň. Už trochu hůře chápu členy koalice, kteří pro dům hlasovali a teď obrátili.

Co s tím?
Vesměs jsem od žádných kritiků neslyšel nějaké návrhy. Zaslechl jsem akorát možnost parkovací dům na něco jiného předělat. Jako stavař musím říct, že je to (pravděpodobně, neviděl jsem dokumentaci) nesmysl. Jakoukoliv budovu jde předělat na jinou budovu, tedy kromě parkovacího domu. Respektive tato předělávka by stále desítky milionů. Jedinou možností podle mě je parkovací dům začít využívat. K tomu by bylo zapotřebí:

a) Zrušit negativní kampaň. To bude reálně možné nejdříve po volbách, dřív nikdo nezačne.
b) Upravit dopravní značení tak, aby když bude návštěvník města chtít zaparkovat, tak bude nasměrován na parkovací dům a nebude mít moc jiných možností.
c) Zrušit parkoviště vedle domu. Nevím jaké jsou plány s tímto prostorem, patrně zde vznikne nějaká menší stavba, mohlo by zde být také malé náměstíčko.
d) Možná by pomohla změna parkovací sazby z 10,- Kč / hod na sazbu za den. Parkování zde využijí lidé spíše tehdy, když parkují déle. Na kratší stání zaparkuji třeba v Palackého nebo Pastýřské ulici, kde je omezená doba parkování.

čtvrtek 10. října 2013

Evropská unie

V poslední době se opět začalo diskutovat o tom, jestli nevystoupit z EU. Což mě přivedlo na myšlenku, že velké množství mých přátel jsou sympatizanti Strany svobodných občanů. A dál, že Strana svobodných občanů je vlastně docela sympatická strana. Má jasný, čitelný program, je konzistentní, nejsou v ní žádné pochybné osobnosti (aspoň o nich nevím) a Mach je na první pohled sympaťák. A celkem chápu ty, kteří EU nemají rádi a ideálně by z ní chtěli ven. Ale souhlasit s tím nemohu.



Na Evropské unii je mnoho špatného. Je nechutně byrokratická, má hodně levicový nádech, její čelní představitelé (Barroso, Van Rumpoy) působí jako absolutně nesympatičtí úředníci. Kromě toho krize eura, prapodivná zahraniční politika, prostě není zde moc co obdivovat. Ale zásadní myšlenka je, že nesympatická mi přijde současná politika a tvář EU, nikoliv samotná myšlenka EU.

Současná situace u nás se mi také vůbec nelíbí. Prezident a jeho kamarádi ovládají zemi, po volbách nás čeká nástup socialistů a asi částečně komunistů, ekonomická situace také není nejrůžovější, není prostě moc věcí ze kterých by měl člověk radost. Ale nikoho nenapadlo, že by třeba Slaný mělo vystoupit z ČR. Nebo třeba Středočeský kraj. Přitom ta analogie je úplně stejná. Jako je Slaný součást ČR, tak je ČR součást EU. Pokud se nám ve Slaném nelíbí, jak vypadá náš stát, tak nám nezbývá, než s tím zkusit něco dělat. Tedy pokud se naší republice nelíbí, jak funguje EU, tak by s tím měla něco dělat. Možnosti má. A ne zbaběle utéct.

Je třeba si uvědomit, že EU je politický spolek. Má politický význam, ne hospodářský. A jeho členské státy nemají dlouhodobě jinou možnost, než v tomto spolku být. Ještě před pár sty lety ovládala Evropa celý svět. To už bohužel není pravda a mnohé bývalé kolonie jsou mnohem silnější a politicky významnější než evropské státy, které je dříve ovládaly. A pokud chtějí mít státy v Evropě nějakou váhu a být brány vážně, musí se prostě spojit. Alternativy moc nejsou. Alternativou k Sovětskému bloku byla právě Evropa. Spojit se s Ruskem nepovažuji za dobrý nápad, ostatní velmocenské celky jsou dost daleko.

Dovolím si dokonce říct, že současná podoba EU není z politického hlediska dostatečná. Byť se mnou většina lidí nebude souhlasit, myslím si, že je z politického hlediska třeba Unii přeměnit na federaci. Může to být bolestné, ale jen jako jeden stát můžeme obstát v globální politice. Není nutné, aby všechny členské státy měly stejné zákony, stejnou měnu. Řada věcí by však měly být společná. Například zahraniční politika. Pokud se k dění ve světě vysloví prezident nebo ministr zahraničí ČR, tak to svět ani nezaregistruje (byť Zeman teď trochu Araby naštval, když chtěl přesunout vyslanectví v Izraeli do Jeruzaléma). Pokud by EU měla jen jednoho ministra zahraničí, tak jeho slovo bude mít stejnou váhu jako slovo ministra zahraničí USA nebo Číny.

A víte, kdo první přišel s myšlenkou na spojení evropských zemí? Jiřík z Poděbrad. Ten tím chtěl sice hlavně odstavit papeže, ale myšlenka to byla dobrá.

neděle 8. září 2013

Cikáni

Většina článků o cikánech začíná slovy "nemám nic proti cikánům, ale..." nebo "opravdu nejsem rasista, ale...". Pak pokračují zdrcující kritikou, aby nakonec skončily návrhem, který je v lepším případě pouze na hraně zákona. Dovolte mi začít opačně i skončit opačně.



Nemám rád cikány. Málokdo asi opravdu má. Vzbuzují ve mě spoustu negativních emocí, nejvíce asi strach. Je to dáno generacemi našich předků, kteří se cikánů báli, i současnou dobou. Jsou přeci jenom jiní, žijí ve svých komunitách, mají jinou barvou pleti, koluje o nich spousta historek, které končí špatně. Je pravda, že většina z těch historek je nepravdivých a rozšiřují je stoupenci extrémní pravice (příběh jak romský pokladník zmizel z celou kasou, jak cikáni zavraždili toho a toho...). Přesto obavy vzbuzují.

Ale, položme si otázku: co je největším problémem s cikány? Většina lidí asi řekne, že nepracují a žijí jen z dávek. To je ve většině případů opravdu smutná pravda. A většina lidí se cítí ukřivděně, že oni sami pracují a cikáni žijí z jejich práce, aniž by sami cokoliv dělali.

Ale je tu další otázka: proč nepracují? Jeden důvod je jednoduchý. Protože máme přebujelý sociální systém a z dávek se opravdu žít dá. To je chyba státu a ne cikánů. Nejsou žádné zákony, že cikáni dostávají více, nebo že neplatí léky apod. Je pravda, že cikáni si často dovedou na úřadech "vyřvat" lepší podmínky než ostatní.

Druhý důvod ale už není tak zřejmý. Je to proto, že cikány nikdo nechce zaměstnat. Pokud si řeknou, že nebudou žít z dávek a budou pracovat, je pro ně neskutečně těžší práci najít. Uvedu příklad z vlastního života. Pro naši firmu teď pracuje jedna parta cikánů. Jsou skutečně šikovní a neuvěřitelně pracovití. Pracují zhruba o polovinu rychleji než naši lidé. Je to dáno tedy hlavně tím, že pracují od metru práce a ne od hodiny, ale přesto. Nicméně je velice obtížné přesvědčit zákazníka, že budou u něj dělat. Každý řekne: "Nejsem rasista, ale...".

Co z toho vyplývá? Diskriminace cikánů je problém. Stejně tak pozitivní diskriminace je problém. Žádné jednoduché řešení není. Všechna reálná řešení jsou dlouhodobá a málo účinná. Ale přesto mají význam a nakonec mohou přispět k lepší harmonii mezi nimi a námi.

Prvním bodem je snížení dávek, případně omezení dávek v problematických případech (pro rodiče, které neposílají děti do školy apod.).

Druhým je přísná kontrola pravdivosti informací předkládaných v médiích. V Parlamentních listech se objeví článek o tom, co zase nějaký cikán provedl a během dne všechna ostatní média článek opíší. Pak se akorát někde úplně stranou objeví, že článek byl nepravdivý. Lidé už jsou ale rozzuření a probíhají boje na ulicích. Chyba se může stát, ale média by pak měla viditelně oznámit, že byla publikována nepravda.

Třetím bodem je podpora firem, které zaměstnávají cikány. Jak jsem psal, cikáni skutečně velice těžko seženou práci. Pokud by existoval nástroj, jak pomoci firmám, které jsou ochotny je zaměstnat, situace by se mohla pomalu zlepšovat. Třeba úlevou na daních. To není diskriminace, cikáni samotní nedostávají nic. Ale motivuje se zaměstnavatel, aby se jim nevyhýbal. Co si o tom myslíte?

Jinak omluvte mě, že jsem v článku používal slovo "cikáni" místo korektnějšího "romové". Mně to ale přijde hloupé. Slovo cikán je etnologicky správné a měli bychom se snažit, aby ztratilo svůj pejorativní nádech.

úterý 18. června 2013

Proč je Slaný ošklivé město?

No dobře, ten nadpis je příliš negativní, Slaný není vyloženě ošklivé :) Ale není ani hezké. Už dlouhou dobu mě to trápí a přemýšlím čím to je. Řada lidí by se mnou asi nesouhlasila, ale já naše město vnímám opravdu poměrně kriticky.

Jsem rád, že jsem ještě z té generace, která zažila komunismus a viděla, jak města vypadala v osmdesátých letech. Šedivé ulice s poničenými fasádami, nikde žádné obchody, žádné barvy. Centra měst opuštěná, žilo se spíše jen na sídlištích a na chatách. Po revoluci se začalo vše zlepšovat. A i ve Slaném. Žijeme dnes ve městě, které vypadá mnohem lépe, než dříve. Ale problém je ten, že okolní města rostou do krásy o něco rychlejším tempem. Dříve bylo třeba Kladno oproti Slanému vyloženě ošklivé. Dnes je to spíše naopak. Podobný trend vidím i u ostatních městě, které dobře znám. Jak je to možné? Existuje (podle mě) několik důvodů.

Neshody s hejtmanem

Zní to trochu lacině, ale dost viny můžeme hodit na Davida Ratha. Město mělo řadu pěkných projektů, které bývalý hejtman shodil. Dá se říct, že Rath Slaný opravdu neměl ráth a sabotoval tady co se dalo. Od revitalizace centra do vybavení nemocnice. Teď je sice ve vězení, ale kraji dále vládne sociální demokracie a dokud nebude pravicový hejtman, tak bude vždy tendence upřednostňovat jiná města.

Urbanismus

Za vlády KSČ byl plán zanechat historické centrum, celý zbytek města srovnat se zemí a postavit paneláky. Bohužel se tento plán do značné části provedl. Po revoluci se sice s bouráním skončilo, ale nevytvořila se žádná koncepce, jak škody napravit nebo aspoň opticky zmírnit. Pouze se postupně rekonstruovaly jednotlivé části města. Existuje množství řešení, jak problematické části města řešit. Proto je raději proberu v samostatném článku.



Rozpočtové určení daní

Tady mě omluvte, ale trochu si udělám stranickou reklamu :) U nás existuje zvláštní systém, že obce sice dostávají peníze ze státního rozpočtu úměrně k množství obyvatel, ale větší obce dostávají více na hlavu než menší. Což nemá žádnou logiku, je to dané jen silnou pozicí představitelů velkých měst. Naštěstí topka a starostové nedávno prosadili změnu tohoto systému. Za tento rok získá tedy Slaný o 19,9 mil Kč více než dříve. S tím už se dá něco dělat.

Z toho vyplývá, že se skutečně nemůžeme divit, že větší města vypadají lépe než Slaný, protože dříve měly relativně více prostředků ze státního rozpočtu. Tento rozdíl by se však měl pomalu stírat.

Co s tím?

Co tedy s tím, že? Já jsem optimista, tak věřím, že se s tím něco dělat dá. Situaci samo o sobě trochu zlepší nové rozpočtové určení daní. Může pomoci, když lidé ze Slaného budou chodit za zábavou sem a ne jezdit do Prahy. Máme tu výborné kino, bazén, hospody... Možná je škoda, že se jen málo lidí zajímá o dění ve městě. Je to i vina města a obecné skeptické nálady, že nejde nic dělat, nic změnit. Ale to je jen o přístupu.